Zakopaný (2015)

Řeše­ná par­ce­la se nachá­zí při seve­ro­zá­pad­ním okra­ji Ost­ra­vy v kata­strál­ním úze­mí Ost­ra­va — Pust­ko­vec. Již­ním smě­rem ori­en­to­va­ný sta­veb­ní poze­mek byl v 50. letech zasta­věn tří­pod­laž­ním více­ge­ne­rač­ním dvojdo­mem. Nad tech­nic­kým — čás­teč­ně sute­rén­ním — pat­rem s gará­ží, prá­del­nou, kotel­nou a dal­ší­mi, vznik­ly dvě pod­la­ží po jed­nom tří­po­ko­jo­vém bytu v kaž­dé polo­vi­ně domu. Samot­ný výraz stá­va­jí­cí­ho objek­tu je zda­ři­lou ukáz­kou indi­vi­du­ál­ní rodin­né výstav­by v daném obdo­bí s prv­ky neda­le­ké­ho porub­ské­ho soci­a­lis­tic­ké­ho rea­lis­mu, v názna­cích patr­né­ho v přís­né syme­t­rii prů­če­lí s akcen­tem stře­do­vé­ho ryza­li­tu či v ukon­če­ní ver­ti­kál­ní osy výraz­nou řím­sou. Objekt je v dob­rém sta­veb­ně — tech­nic­kém sta­vu, při­leh­lý poze­mek je díky sado­vým úpra­vám vyu­ží­ván pře­de­vším k pěs­to­vá­ní ovo­ce a pří­le­ži­tost­né rekre­a­ci, inten­zi­ta uži­tí však v posled­ních letech klesá.

Na pod­zim roku 2014 jsme byli oslo­ve­ni se zámě­rem roz­ší­řit stá­va­jí­cí dvou­ge­ne­rač­ní řeše­ní pra­ro­di­če — rodi­če o mož­nost spo­luži­tí mla­dé rodi­ny s dět­mi. Přís­ná syme­t­rie objek­tu dvou roz­díl­ných vlast­ní­ků prak­tic­ky vylu­čo­va­la nad­stav­bu či pří­stav­bu k jed­né čás­ti, jež by s objek­tem vytvá­ře­la jeden kom­po­zič­ní celek avšak vnes­la do cel­ko­vé­ho řeše­ní na prv­ní pohled vidi­tel­nou nerov­no­váhu. Nové navr­že­ný objekt pro­to pro­voz­ně vrůs­tá do nevy­u­ži­té­ho stá­va­ji­cí­ho sute­ré­nu a resus­ci­tu­je jed­not­li­vé komu­ni­kač­ní i tech­nic­ké pro­sto­ry. Nově vytvo­ře­ná hmo­ta pak mini­ma­li­zu­je svůj vněj­ší výraz do polo­hy zele­né vlny, vyu­ží­va­jí­cí sklon par­ce­ly i zpět­ně depo­no­vá­ní zemi­ny, odstra­ně­né při zaklá­dá­ní pří­stav­by i dal­ších výko­po­vých pra­cech. Nave­nek je tak vněj­ší výraz novostav­by redu­ko­ván do plo­chy již­ní fasády s poby­to­vou tera­sou. Boha­tost vnitř­ních pro­stor je umoc­ně­na stře­do­vým atri­em, kte­ré mimo při­ro­ze­né osvět­le­ní a odvě­trá­ní vnitř­ních pro­stor nabí­zí až medi­ta­tiv­ní sta­ci­o­nár­ní pro­ti­klad vněj­ší­mu oko­lí v defi­no­va­né pří­rod­ní sce­né­rii, plné difúz­ní­ho roz­ptý­le­né­ho svět­la. Důraz na ústřed­ní vel­ko­rysý obyt­ný pro­stor, dopl­ně­ny díl­čí­mi „výklen­ky“ na spa­ní či indi­vi­du­ál­ní rea­li­za­ci, roz­ví­jí ide­ál sou­do­bé komu­ni­ku­jí­cí rodi­ny upro­střed zele­ně na kon­krét­ní par­ce­le seve­ro­mo­rav­ské metropole.

auto­ři: Marek, Mléčka