Pomezí (2013)

Rodin­ný dům  je situ­o­ván při západ­ním okra­ji měs­ta Olo­mou­ce na mír­ném k cen­t­ru ori­en­to­va­ném sva­hu Tabu­lo­vé­ho vrchu. V mís­tě býva­lé­ho kra­ví­na a při­leh­lých par­cel je zamýš­le­na výstav­ba roz­sáh­lé­ho obyt­né­ho sou­bo­ru rodin­ných a byto­vých domů. Řeše­ná par­ce­la se nachá­zí při samot­ném jeho okra­ji na pomy­sl­ném pome­zí Staré­ho Neře­dí­na a nově uva­žo­va­né zástav­by. Svou téměř ide­ál­ní seve­ro­již­ní ori­en­ta­ci a spe­ci­fic­kou terén­ní pro­fi­la­cí, for­mo­va­nou čás­teč­ně zpev­ně­nou komu­ni­ka­cí Úvoz, vytvá­ří půvab­nou situ­a­ci zamýš­le­né novostavbě.

Archi­tek­to­nic­ký návrh objek­tu reflek­tu­je pod­mín­ky a regu­la­ti­va obsa­že­né v závaz­né územ­ní stu­dii /uliční čára, plo­cha urče­ná k zasta­vě­ní, ori­en­ta­ce hře­be­ne, sklon sed­lo­vé stře­chy, zpev­ně­né plo­chy pro par­ko­vá­ní atp./, svou pod­sta­tou však hlu­bo­ce vrůs­tá do cha­rak­te­ris­tic­ké zástav­by tra­dič­ní hanác­ké archi­tek­tu­ry, dosud výraz­ně patr­né ve stá­va­jí­cí struk­tu­ře i kon­krét­ním tva­ro­slo­ví Staré­ho Neře­dí­na. Nad­ča­so­vá ele­gan­ce jed­no­du­ché dvou­pod­laž­ní hmo­ty, od počát­ku ori­en­to­va­né del­ší stra­nou ke komu­ni­ka­ci, ostře kon­tras­tu­je s for­mál­ní pro­sto­ro­vou opu­lent­nos­tí v loka­li­tě pří­tom­né a obec­né­mu vku­su poplat­né výstav­bě pyra­mi­do­vých byto­vek etc., kte­ré vlast­ní vyprázd­ně­nost zakrý­va­jí pou­ťo­vou atrak­cí dráž­di­vě vrstve­ných obje­mů. Uve­de­ný výraz se bohu­žel stal v mno­hem pro oko­lí loka­li­ty typic­kým a s časo­vým odstu­pem méně než jed­né deká­dy je stá­le patr­něj­ší nad­ča­so­vá nezpo­chyb­ni­tel­ná a pev­ně daná sebe­jis­to­ta původ­ní zástav­by nad vyprázd­ně­nou archi­tek­to­nic­kou bižu­te­rií for­mál­ních deve­lo­per­ských řešení.

Jas­ná urče­nost původ­ní­ho hanác­ké­ho domu vůči spo­leč­né­mu pro­sto­ru i měk­kost, s jakou se vpí­jí do okol­ní kra­ji­ny dává novostav­bě Bal­cár­ko­vých ele­gant­ní nad­ča­so­vý ( a při­tom bytost­ně sou­čas­ný) výraz reál­né­ho sku­teč­né­ho domo­va, plně zůro­ču­jí­cí­ho výhod dané par­ce­ly i bez­pro­střed­ní blíz­kos­ti nevel­ké intim­ní zahrady.

Pří­ze­mí navr­ho­va­né­ho objek­tu je věno­vá­no kaž­do­den­ní­mu rodin­né­mu spo­luži­tí s důra­zem na vzá­jem­né setká­vá­ní při zacho­vá­ní potřeb­né­ho sou­kro­mí. Vzduš­nost hlav­ní­ho obyt­né­ho pro­sto­ru spo­lu s nezbyt­ným poci­tem domo­va je pod­tr­že­na trá­mo­vým fošin­ko­vým stro­pem, kte­rý ve svém jas­ném smě­řo­vá­ní při­po­ju­je pro­stor zahra­dy jako dal­ší kaž­do­den­ní obyt­nou místnost.

Pro­sto­ry v pat­ře jsou urče­ny sou­kro­mým míst­nos­tem jed­not­li­vých čle­nů rodiny.

Rodin­ný dům jako pro­stor důvě­ry, úcty a vzá­jem­né blízkosti. 

auto­ři: Marek, Mléčka