Kašna (2008)

Objekt není poja­tý jako tra­dič­ní kaš­na — fon­tá­na. Je urči­tou kom­bi­na­cí témat, jakým­si mixem pří­tom­ných — vidi­tel­ných, a skry­tých výcho­di­sek ( spod­ní řeka, pra­men, brněn­ské pod­ze­mí, vyvěrá­ní, terén náměs­tí, rybí trh). Zámě­rem bylo vytvo­řit spí­še vod­ní prvek, vod­ní objekt, jaký­si nosič toho­to teku­té­ho média, s mír­nou dyna­mi­kou prou­dě­ní a pohy­bu. Ome­zit zvu­ko­vou kuli­su pada­jí­cí — stři­ha­jí­cí vody na mini­mum a vyu­žit jen při­ro­ze­ný zvuk tekou­cí vody. Pro objekt bylo také navr­že­né dal­ší médi­um v podo­bě mod­ré­ho chlad­né­ho svět­la, jehož reál­ný zdroj je ukry­tý v   v ústích spo­jo­va­cí­ho tunelu.

Zatím­co u tra­dič­ní kaš­ny je socha — objekt situ­o­ván do vody, je náš objekt v urči­tém pohle­du kon­stru­o­ván nao­pak, kde je socha napl­ně­ná vodou. Objekt není kla­sic­ký středo­bod, ale jako­by putu­jí­cí, roz­ví­je­jí­cí se dyna­mic­ká for­ma, kte­rá je jed­no­tou i párem záro­veň. Dva samo­stat­né oce­lo­vé trych­tý­ře, mezi kte­rý­mi se dá pro­chá­zet. Dílo má své pev­né mís­to v mobi­li­á­ři náměs­tí, ale hie­rar­chic­ky by mělo být rovnocenné.

Ústřed­ním moti­vem bylo uvě­do­mo­vá­ní si exis­ten­ce neod­ha­le­né pul­zu­jí­cí spod­ní řeky, vody pod měs­tem, vodo­vo­du, kaná­lu a pod. Objekt ote­ví­rá — odha­lu­je skry­té pohy­by spod­ní vody, umož­ňu­je nahléd­nout do vod­ní žíly, kte­rá zane­dlou­ho dora­zí do cíle a usta­ne, sta­ne se na chví­li klid­nou hla­di­nou, a zase zmi­zí. Objekt je tedy opač­ným peri­sko­pem, kte­rý svým kon­cem vyře­zá­vá jas­ný obrys do vod­ní­ho toku. Naklo­ně­né stra­ny nere­zo­vých klí­nů dáva­jí mož­nost nahlí­žet dovnitř už z dál­ky. Pro­střed­nic­tvím hor­ní vany je mož­no pozo­ro­vat vodu ve svém při­ro­ze­ném hlu­bin­ném prou­dě­ní, kte­ré smě­řu­je spo­jo­va­cím tune­lem do vany dol­ní kde se voda dostá­vá na povrch a jako­by se roz­lé­vá — roz­pro­stí­rá po náměstí.

Dal­ším moti­vem bylo urči­té defi­no­va­ní náměs­tí a jeho auto­nomní­ho pro­sto­ru samot­ným for­má­te objek­tu hor­ní­mi lini­e­mi van, kaská­do­vi­tým, nava­zu­jí­cím umís­tě­ním pod sebe a reak­ce na nejní­že polo­že­né mís­to náměs­tí — mís­to do kte­ré­ho voda auto­ma­tic­ky směřuje.

Prvot­ní idea vyšla ze násti­nu původ­ní funk­ci náměs­tí v pro­po­zi­cích. V podo­bě sta­ré zčer­na­lé dře­vě­né kádě na ryby.

auto­ři: Demek, Mléčka