Kongregace Milosrdných sester vznikla v Opavě jako společenství mladých dívek, pečujících o nemocné a strádající válkou, později přijímající řeholi sv. Františka, jež se roku 1898 dostává i do Olomouce a sestry se usidlují v klášteře na Petrském návrší v nároží Biskupského náměstí a Mariánské ulice.

Ústředním bodem komplexu je vysunutý solitér novorománské kaple, který jej dělí na tři křídla s dvěma mezilehlými nádvořími. Kaple prošla v 90. letech liturgickou úpravou, která svou interpretací interpretace definitivně proměnila sakrální prostor v jakousi cukrárnu, bloky lavic ucpala půdorys a nekvalitním nasvětlením vyzdvihla tiskátka nad uživatele.

Jak vstoupit do tohoto prostoru, kde zcela chybí románská hmotnost a charakteristická míra šera pro posvátný prostor byla nahrazena umělou vzdušností? Dekorativně zdobený, historický interiér se dnes může jevit jako protikladný vůči požadavkům chudoby sv. Františka, zároveň však částečně odráží jeho pohled na bohoslužebný prostor, který chápal jako výjimečné místo, jež má vším směřovat k důstojné oslavě Stvořitele.

Někdejší hloubkové uspořádání nabízí tradiční schéma liturgického prostoru, jež ale po restrukturalizaci řádu a setrvání pouze mladších sester přestává být stěžejní. Potýkajíce se denně s dosluhujícím zařízením, omezenou viditelností, neuspokojivým řešením presbytáře a osvětlení, lavicemi obslužnými z jedné strany a absencí adorační kaple se sestry rozhodují pro poměrně radikální rekonstrukci s cílem společného slavení liturgie, možnostmi společné i individuální modlitby (breviář / adorace před svatostánkem) a celkového výtvarného zvelebení interiéru především náhradou průmyslových vitráží v lodi a sádrových soch za kvalitní a soudobé výtvarné realizace.

Vycházeje z prostorové danosti, kdy je kaple dělena na obdélnou loď (prostor shromáždění) a polygonální apsidu (kde původně zasedal římský tribunál a později biskup; vždy však byla vyňata z civilního schématu), prostým propojením děje a konkrétního prostoru navrhujeme centrální uspořádání podél podélné osy; v lodi budiž bezprostřední shromáždění kolem Kristova stolu (slova/oběti), jež umožňuje plnohodnotnou účast komunity na eucharistickém communiu (poslední večeři v lodi), oboustrannou obslužnost lavic i variabilní navýšení kapacity, a v apsidě adorační kaple poskytující potřebnou míru soukromí k osobní modlitbě a adoraci před svatostánem.

Pro navrácení potřebné románské tíže, ale i zajištění kýžené obytnosti, vkládáme novu vrstvu dubové dřevěné podlaha, upravené stejně jako mobiliář, což odráží bezprostřední přirozenost františkánské jednoty se vším stvořením, klade důraz na vnitřní opravdovost ve vztahu k celkovému řešení i vlastnímu tvaru jednotlivých mobiliářových prvků či povrchu a počítá s proměnami materiálu v čase. Do středu lodi umísťujeme podélný obětní stůl a jednotlivé lavice, (jako archetyp sezení, klečení a opírání), jsou přimknuty k jeho delším stranám. Toto příčné uspořádání spolustolovníků nabízí ještě větší stmelení komunity, ale i vychutnávání neustále se proměňujících, zářivě barevných a symboly naplněných vitráží Jana Jemelky na motivy Františkovy Písně bratru slunci. Symbol stolu je dále rozvíjen oltářem Božího slova (ambonem), který začíná podélnou osu jako slovo a reflektuje Slovo vtělené ve svatostánku, který osu uzavírá.

Výjimečné body liturgického prostoru jsou akcentovány výjimečnou prací Petera Demeka, jenž vyvíjí opakující se plastický motiv (můžeme vnímat písmena I.C.X.C.), který dodává svatostánku a koruně lustru potřebnou plasticitu a význam. Přirozená jednota shromáždění je symbolicky zdůrazněna kruhovým, kovovým lustrem, který, narozdíl od původního řešení akcentujícího zdobnou klenbu, světelně zdůrazňuje význam samotného shromáždění na pozadí okolního potemnělého prostoru. Svatostánek tvoří centrální objekt vyvěšený se závěru apsidy; samotná schrána s konsekrovanou hostií je pak jakousi tváří, jež se po svém otevření stává ústředním momentem adorace – otevřenou náručí Kristovou.

Společná relizace a vznik komplexního liturgického prostoru v duchu spolupráce a „gesamtkunstwerku“ byl naplněn nevídanou velkorysostí a důvěrou ze strany sester jako investora, za což jim vřele děkujeme!

autoři: Jemelka ml., Marek, Mléčka
sochařská spolupráce: Demek
vitráže: Jemelka st.