Koncepce nového uspořádání vychází z prostorových daností kostela, který je světelnými podmínkami poměrně výrazně rozdělen na šerou romano-gotizující absidu, (sevřený hloubkový prostor zaklenutý valenou klenbou s lunetami a orientovaný v duchu tridentského koncilu směrem k dvojici vitrážových oken – nebi), a světlou ranně moderní loď, (prostorná hala s plochým kazetovým stropem a šesticí velkorysých oken modelujících prostor víceméně centrální). Vzhledem k proměněnému pojetí liturgie, veškeré pokusy o vtažení obětního stolu do společenství ztroskotávají právě na nesouladu obou prostorů, kdy se její ústřední bod – slavení Eucharistie odehrává v ponurém šeru a izolovaně od shromáždění. Zmíněný rozpor nás vede k jejich předělení, takže před hranu vítězného obloku vkládáme čtvercový dělící objekt.

Vzniká tak centrální prostor liturgie, soustředěný kolem oltáře (stolu Kristovy oběti) tonoucího ve světle, kdy se klíčové momenty liturgie odehrávají na podélné ose a společenství se shromažďuje ve zpravidla napříč orientovaných blocích stávajících lavic. Celému shromáždění vévodí patron kostela - svatý Bonifác v podobě dochované sochy, umístěné uprostřed předělové zástěny nad sedes kněze a přisluhujících. Komunikačně prostor funguje na dvou podélných osách, které začínají vstupní předsíní a končí průchody do absidy. Sepjetí společenství pak podpoří i vložená hladina osvětlovacích těles, jež budou svěšena ze všech křížení žeber kazetového stropu do jednotné výše kůru a předělu.

Druhým prostorem je adorační absida se svou intimní potemnělostí, kterou ovládá „volně plující archa“ svatostánku. K soukromé i společné adoraci bude sloužit blok stávjích lavic, ale i volný prostor Pánovy náruče kol dokola. Na adorační prostor navazuje bývalá boční kaple s níž si farnost dlouho nevěděla rady a dnes víceméně slouží jako skladiště. Navrhujeme zde umístit zpovědní místnost, která zde kdysi bývala, ale z důvodu sousedství s presbytářem, přístupu a pohledové exponovanosti se ukázala jako nevhodná. Nyní se však díky předělení prostoru ocitá v důvěrnější atmosféře s možností přístupu, jak ze zákristie, tak z lodi a ideálně se pojí s modlitbou kajícníka před i po svátosti smíření.

autoři: Jemelka, Mléčka